Okkultismus

Okkultismus ( latinsky occultus ) znamená skrytý a je považován za tajnou vědu. Toto učení bylo nejvíce rozšířeno v dávných dobách, kdy tomu podlehlo a věřilo mnoho lidí. Záhady duševního života a tajemných sil podvědomí můžeme směle zařadit do oboru okkultismu a černé magie, tedy věcech nadpřirozených a nevysvětlitelných jevů, do kterých měli být zasvěceni pouze vyvolení adepti. Mezi hlavní směry okultismu spadá astrologie, alchymie a magie.
Tajné prostředky Černých Mágů umožňující vysokou koncentraci, jsou lidské lebky. Užívají se s oblibou pro věštbu. Tmavá místnost, lebka obrácená tváří k východu, pověšená ve výši obličeje, často natřená ve tmě svítící fosforovou směsí. V levém oku je umístěn křišťál, ve kterém mág vidí, kdy, na jakém místě a jakou smrtí kdo sejde. Použije se vlasu, nehtu, nebo cokoli jiného z těla osoby, pro kterou věštba platí, jako přísada ke kadidlu, která se uprostřed lebky v menší nádobě zapálí...
Fakiři používají při kontaktu s oblibou brýlí. Sluneční žár se v broušeném sklu koncentruje, ve sklu se zář oka zkoncentruje a působí intenzivněji. Jestliže adept vykládá karty, nevěští z karet. Tyto pomůcky slouží jako koncentrační prostředky.
Někteří orientálci, kteří chtějí dosáhnout smrt duše, snaží se toho pomocí smrti vyhladovění. Na odlehlém místě v pralese si sednou a nehybně čekají tak dlouho, až přijde smrt. Takový člověk je za několik dní rozežrán mravenci, neboť dravé šelmy a jedovatí hadi se takovému adeptu vyhýbají. Také jsou časté popsané případy Brazilských farmářů, kteří pomocí jedu omámí své čeledíny. Několik dní trvá stav zdánlivé smrti, pak se takové osoby probouzejí a jsou z nich lidé bez vlastí vůle, živé mrtvoly, plnící jakýkoli příkaz. Toto je dnes známé jako VooDoo.
Zvláští jev je pracování se stínem tzv. „stínování.“ Popsaný úkaz se stal ve Vídni, kde fakir před kroužkem lékařů a vědeckých znalců si stoupl doprostřed místnosti, kde se pomodlil a postavil na toto místo mladého chlapce. Fakir se sehnul, nadzvedl chlapcův stín ze země a uhnul s ním o 180 stupňů, takže stín padal opačnou stranou. Osvětlení bylo samozřejmě nehybné. Na závěr provedl mistr vlastní dematerializaci. Stával se průhledným, až úplně zmizel. Při těchto kontrolovaných pokusech byl podvod, či davová sugesce zcela vyloučena.Provaz stojící ve vzduchu ( Indičtí jogisté)Jevištěm je obyčejně prostranství ve stínu palem, podobající se orientálnímu tržišti. Ve středu tohoto otevřeného prostoru je Mistr YOGY. S očima někdy zavřenýma, někdy otevřenýma stojí a mává zlehka pažemi, gestikuluje, mumlá tajemná slova, při čemž se točí a pohybuje podle rytmu slov. Před ním na zemi leží stočený provaz, nad nímž krouží a vznáší své ruce znovu a znovu. Po pravici mu stojí hoch asi dvanáctiletý - nejvíce pozoruhodná součást celého výkonu - který má v obličeji výraz snění a zdá se, že je duchem někde daleko. Představte si fakira, hocha a provaz, obklopené stále hlučícím neklidným davem, který zachovávaje pečlivě polokruh, přece zůstává v uctivé vzdálenosti. Příležitostně fakir se zastaví, uchopí konec provazu, zvedne paži s provazem do výše a náhle odtáhne od provazu ruku; při tom provaz, či jeho konec stoupá neustále výše a výše, jakoby tažen vzhůru nějakou neznámou silou. To jde tak dlouho, až je kolo provazu roztočeno a druhý konec se dotýká země. Nyní fakir vyzve hocha, aby po provazu vylezl nahoru, což tento udělá a leze zase dolů k nemalému údivu kolemstojícího davu.

Ještě senzačnější je toto:
Fakir vyzve hocha, aby vylezl nahoru a zase slezl; hoch vyleze nahoru, ale odmítne slézti, načež fakir vezme do zubů nůž a leze za ním, až jej dostihne. Fakir nyní chytne hocha, rozřeže jej na kusy, které padají zkrvácené na zem, kde leží a chvějí se. Pak fakir sleze, dá části těla hochova dohromady a pošle jej vzhůru na provaz znovu. Když hoch vyleze až nahoru, zmizí i s provazem.
Levitace indických fakirů
Zvláštní úkazy levitace jsou často připisované schopnostem indických fakirů. Levitace je vlastně schopnost zvedat těžká tělesa do vzduchu bez jakékoli viditelné pomoci. Známe pojem aktivní levitace, při níž hypnotizér nařizuje, aby se vzneslo tělo media, a levitace pasivní, při níž hypnotizér autosuggescí vznáší sám sebe. V prvním případě si medium lehne na záda a uvolní všechny svaly. Hypnotizér je nejdříve uvede do hypnotického spánku a pak silou soustředěné vůle si přeje, aby do těla a tkání media vstoupilo tolik vzduchu, aby se toto stalo lehčí než vzduch a vzneslo se. K provedení tohoto zřejmého zázraku je třeba obrovské síly vůle a jejího úžasného napětí. Jestliže hypnotizér chce vznášet sám sebe, bude tato procedura skoro podobná, kromě toho, že příkaz a síla vůle musí být soustředěna přímo na osobu hypnotizérovu, jehož vůle musí být neobyčejně silná a plná víry v sebe sama.
Také se často vypráví, že indičtí fakirové dovedou překonávat veliké vzdálenosti tím, že znají tajemství sebevznášení, čili autolevitace. Chce-li adept dosáhnouti tak mocné a zázračné síly, musí se podrobit dlouhým a namáhavým cvičením, z nichž nejpřednější je naučit se dýchat zvláštním způsobem, a to takto:
Ráno se rychle vstane z lůžka, adept stiskne prstem své pravé chřípí u nosu a vdechuje pomalu levým chřípím jedním tahem tak dlouho, dokud zpaměti nenapočítá do šestnácti. Pak stiskne obě chřípí a zadrží vzduch v plících tak dlouho, dokud nenapočítá v duchu do šedesáti čtyř. Pak se vzduch zase vydechuje pravým chřípím, a to tak dlouho, dokud se nenapočítá do třiceti dvou. Toto cvičení je známo jako „Pranaguama“ (kontrola dechu) a adeptům se doporučuje, aby tato cvičení postupně opakovali, a to napřed desetkrát denně, pak patnáctkrát, až i stokrát za den nejméně po šest měsíců. Traduje se, že takováto cvičení mají veliký vliv; zlepšují trávení, udržují tělo lehké a svěží a jasnou a klidnou mysl.
Cvičení
Soustřeďte svou vůli a své myšlenky na osobnost někoho, kdo je od vás vzdálen, a chtějte mocně ze vší vůle, aby vám tato osoba napsala, nebo zatelefonovala o nějaké určité věci. Zkoušejte to nejdříve s lidmi, s nimiž udržujete styky. Dosáhnete-li úspěchu a dostanete nějakou zprávu, která přibližně odpovídá tomu, co bylo od vás vysíláno, pokuste se provést totéž s lidmi, kteří vám jen zřídka nebo jen málokdy za dlouhou dobu napíší či zavolají. V té míře, v jaké stoupá obtížnost takovýchto pokusů, stoupá i posílení vaší vůle