Upír (nebo také vampýr) je tvor živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem. Jeho postava se často objevuje v legendách mýtech, fantasy nebo hororové literatuře...
Kdo se mohl stát upírem??
Upírem se podle Slovanů mohl stát ten, kdo o duši přišel či vůbec osoby nějak vylučující se ze společnosti či lidí skonavších nepřirozenou smrtí- sebevrah, zemřelé nepokřtěné dítě nebo kriminálník. Dále se upírem mohla stát osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích) nebo osoba pohřbená bez obřadů nebo pokud byly obřady provedeny špatně. V Srbsku se upírem mohl stát i živý člověk.
Upíři se vyskytují u západních, tak i jižních a východních Slovanů v tradiční ústní i psané slovestnosti pod různými názvy:
Anglie - vampire, ghoul, incubus, vamp, lamia
Bělorusko - upir
Bulharsko - krvnik, vampir, vapir vepir, vupir
Černá Hora a Hercegovina - tenac, tejnac nebo lorko a orco
Francie - vampire, affameur
Itálie - lamia, lemure, vampiro
Kréta - katachanas, katakani => řec. "kata" (dolů) + "chaino" (otevírám, např. ústa)
Malorusové - vampyr, vepyr, vopyr, opyr, upyr, opir, uper, upyř
Německo - Vampir, Vampyr => a) z hebr. "dham" či (krev) + staroněm. "beiren" či "byren" (dychtivě chtít) nebo b) z řec "haima" (krev) + slovan. "pít", dále Nachzehrer (Braniborsko), Blutsauger Prusko), Gierfrass (Pomořansko), Wilis či Willis (název pro nevěsty, jež zemřely před svatbou, jsou na pomezí mezi upíry a vílami), Mahr, Blutegel, Wucherer
Polsko - vampir, upior, upierzyca, též martwiec, mertwiec, larwa a wieszezy
Portugalsko - vampiro, chupa-sangue
Rusko - vampir, upir, upyr a obyr, též oboroten
Řecko - brukolaki (časté spojování upírů s vlkodlaky)
Slovinsko - védomec, též pijavice
Srbsko - vampir, lampir, lapir, apir, apirina, mrtva nesreca
Španělsko - vampiro, chupavida
Vampíři v dávných kulturách
Příběhy mrtvého toužení krev být starobylý v téměř každé kultuře ve světě. Vampír-jako duši nazvaný Lilu je zmíněn v časné Babylonian démonologii a bloodsucking Akhkharu dokonce časnější v Sumerian bájesloví. Tito démoni ženy byli řekl, aby toulal se během temných hodin, lovit a zabíjet novorozence a těhotné ženy. Jeden z těchto démonů, jmenoval Lilitu, byl později adaptovaný do židovské démonologie jako Lilith. Lilitu/Lilith je někdy nazývána matkou všech vampírů.
Bohyně starobylého Egypťana Sekhmet v jednom mýtus stal se plný bloodlust poté, co zabil lidi a byl jen nasycen poté, co pil alkohol obarvený jako krev.
V Homerovi Odysseia, odstíny že Odysseus setká se na jeho cestě do podsvětí být lákán ke krvi čerstvě obětovaných beranů, skutečnost, že Odysseus používá k jeho výhodě svolat odstín Tiresias. Římské příběhy popisují strix, nočního ptáka, který se živil lidským masem a krev. Římský strix je zdroj rumunského vampíra, Strigoi a Albánec Shtriga, který také ukazovat slovanský vliv .
V časném slovanském folklóru, vampír pil krev, obával se (ale nemohl být zabit) stříbra a mohl být zničen tím, že se nechá uříznout jeho hlava a dá to mezi nohy jeho mrtvoly, nebo také tím, že se dá dřevěnou sázku do jeho srdce.
Středověcí historici a kronikáři Walter mapa a William Newburgh zaznamenal nejdříve anglické popisy vampírů v 12. století.
Mnoho legend vampíra také nese podobnosti s legendami pozorovat succubi nebo incubi.
Upíři v historii
Nejznámější upír Dracula souvisí se skutečnou historickou osobností jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o méně známé Maďarské hraběnce Alžbětě Báthoriové alias Čachtické paní (srpen 1560 - srpen 1614), dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stockerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.
Vzhled upírů
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásnou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému "charismatu" a atraktivitě velmi vyhledávanou. Posvěstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. (viz Inkubus a Sukuba)
Vlastnosti upírů
Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou strany ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Životnost upíra je různá, někdy jen 40 dní, někdy mohl působit déle než dosahoval běžný lidský život.
V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí a mor.
Obrana proti upírům
Apotropaics, nebo objekty zamýšlely brzdit nebo odvracet upíry- česnek, divoké růže, hloh a všechny posvátné věci (např., svěcená voda, krucifix, záhon růží). Česnek je omezen většinou k Evropským legendám o upírech. Svěcená voda a jiné svaté symboly závisí na kultuře. V Eastern vampiric mýtech jsou upíři často chránění svatými zařízeními, jako Shintō pečeť.
2024 ©