Nekromancie je odvětví černé magie, které zkoumá a využívá tajů smrti- především vyvolávání duchů mrtvých- ať už k životu neboi jen pro rozhovor či radu. Tento druh magie je velmi nebezpečný a to především pro toho, kdo se pro takový krok rozhodne.
Zmínky o tomto magickém umění můžeme najít snad ve všech kulturách po celém světě, vynikali v něm napříkla Hebrejci, nebo Egypťané, kde se obřad nazýval Otevírání úst. O nekromantii se zmiňuje dokonce i Starý zákon v Knize Samuelově, kde král Saul žádal čarodějnici endorskou, aby vyvolala stín ducha Samuelova. Kabalisté praktikovali nekromantii přímo na hrobě osoby, se kterou se chtěli spojit. Nemělo by se však plést, co bylo ve skutečnosti evokováno. Nejednalo se o samotnou osobu, ale o jejího ducha který na sebe vzal podobu dotyčného a který se v jeho blízkosti zdržoval i nějakou dobu po jeho smrti. Nekromantické operace však byly prováděny jen v nevyhnutelných případech, kdy se nešlo k odpovědím na otázky dobrat jinou cestou, protože se jednalo o vysoce nebezpečné umění, které rušilo klid mrtvých. Evokatéry z Rudolfínské doby byli například Edvard Kelly a John Dee, který obdržel "andělskou řeč" jinak nazývanou enochiánský jazyk, pomocí něhož se domlouval s bytostmi z astrálního světa.
Možná je i dobře, že v žádné literatuře dnes nenajdeme ucelený návod, systematický a hlavně spolehlivý návod k nekromantii. Zachovaly se pouze různé útržky, či tipy, co v nekromancii užít: Karl von Eckhartshausen zanechal návod k sestavení magického kuřidla, jiní uváděli nutnost užití krve, která je dnes v moderní magii nahrazována mlékem - užití má prostý důvod, lidé se domnívali, že astrální bytosti přitahují organické látky. V některých spisech můžeme najít postup, ale zobecněný do takové míry, že je nepoužitelný, jako například u H.C.Agrippy von Nettesheim. Podle něho jsou duše zemřelých přitahovány stejnými prostředky, které je poutaly k jejich tělu zaživa. Jako evokační prostředky tedy doporučuje vejce, mléko, olej, víno, vodu, mouku, ... Též doporučuje provést operaci v místech, kde se dotyčný často a rád zdržoval.
Samotné evokací (vyvoláváním) však předchází i složitá příprava evokatéra a zejména meditace a koncentrace na evokovanou osobu. Doporučuje se studovat její rukopisy a písmo, věci, které dotyčnému patřily, nebo s ním byly nějakým způsobem spojovány. C. Kiesewetter dokonce doporučuje:
- zdržet se osm dnů před operací všech prudkých vášní
- vyvarovat se po tu dobu opilosti
- nestýkat se s mnoha lidmi
- vyhýbat se místnostem v nihž prodlévají ženy (z toho vyplývá, že nekromantie byla výhradně mužskou záležitostí)
- číst denně o pomíjivosti života
- denně myslet na osobu která se má zjevit a věnovat jí modlitby
- poslední den před operací jíst pouzev poledne a zůstat celý den sám
- uvědomit si, že nekromant nechce ducha spatřit z nějakého nečistého úmyslu, nýbrž z důvodu žádání o pomoc při osvětlení některých skutečností
- je zakázáno evokovat osoby které sám nekromant připravil o život, které byly jeho nepřáteli a ptát se na intimní věci
Pro ulehčení evokace se využívalo magických kuřidel, pomocí jejichž kouře se měl duch evokovaného, nebo jeho část zhmotnit. Daný zjev by měl odpovídat v řeči, ve které byl tázán. Musí být uctivě oslovován, ale smí se mu tykat, jak tomu bylo zvykem ve starých dobách. K tomu, aby se evokatér chránil před možným nebezpečím, sloužily ochranné kruhy o kterých se ale rozepíšu až později. Místo požadovaného ducha mohou být evokovány i nejrůznější fenomeny, jako světelné, zvukové, či dokonce hudební. Samotné odpovědi na danou otázku se pak evokatérovi může dostat až ve spánku.
Neúspěch při operaci může být dán nedostatečným soustředěním, či nedodrženám správného postupu. Přesně se neví, co je vlastně při takové operaci evokováno, ale jisté je, že je to něco žijícího v astrální sféře. Nekromantii se věnuje i E. Lévi ve svém díle Dogma a rituál vysoké magie, kde říká: "Vyvolávání nechť je vždy odůvodněno a k dobrému účelu; jinak jest to stinný a šílený výkon, velmi nebezpečný rozumu a zdraví. Vyvolávati z pouhé zvědavosti aneb abychom se přesvědčili uvidíme-li něco, znamená, že jest nám se připraviti již předem na marnou námahu ... čistá pohnutka vyvolávání vzniká buď z lásky, nebo z inteligence."
Osobně si myslím, ženekromanství je velmi dobře popsáno v knihách Sabriel, Lirael a Abhorsenka od spisovatele Gartha Nixe.
Možná by někoho zajímalo, jak to asi tak může vypadat v pekle, kde, veřte nevěřte, panuje přísná hierarchie. Vypíši jí od nejvyššího postu až po ten nejnižší...(Tak jest sepsáno v knize Faust)
Nejvýše je samozřejmě
Lucifer - král
(Někdy se uvádí, že Lucifer je Satan a Satan, že je Samuel.Já to nechám tedy tak, jak je to popsáno ve výše uvedeném grimoáru.)
Beliel - vícekrál
Belzebub-je v judaismu původce veškerého zla, v křesťanství vládce říše mrtvých, opět označení pro Satana.
Astaroth
Velkoknížata: Abbadon, Anael, Ariel, Astaroth, Ašmodaj, Azazel, Bael, Belfegor, Belzebub, Choronzon, Lilith, Lucifug, Mefistofeles, Sorat, Taftartarat, Zazel, Marbuel - (Zarbuel), Aniguel, Anifel, Parfael,...
Ministři: Abbadon, Chamos, Milea, Lapasis, Nerapis
Tajný říšský sekretář: Milpeca
Spiritus Familiares(Duchové ochránci): Chrimchan, Pimpam, Lissa, Masa, Dromdrom, Lomha, Palasa, Maufa, Lima, Pora, Saya, Vunsolay.
2024 ©